Série Unknown 9.díl
„Takže jednoocasí.” Oslnil Shakiro všechny přítomné svým postřehem.
Itachi mu to pouze krátkým kývnutím potvrdil a dál znuděně sledoval svého šéfa.
Upřímně z toho zrovna moc nadšený nebyl, ne že by se netěšil na jeho a Shakirovu první společnou misi, jen se mu zkrátka nechtělo dodělávat zpackané mise svých společníků, když svou misi, chycení Kyuubiho, zvládl poměrně snadno.
Samozřejmě, byl přece Uchiha a ti chyby nedělají.
Ale dokončovat mise za někoho jiného bylo vysloveně pod jeho úroveň.
Nehledě na to, že při posledním pokusu, chytit Shukaku Sasori natáhl bačkory, takže museli přijmout Tobiho jako právoplatného člena což byla další potupa.
„Mám ještě jednu otázku.” Vytáhl Itachiho z přemýšlení jak mohl tak hluboko klesnout přidáním se k téhle bandě až Shakirovo hlas.
Skoro se musel začít smát, když uviděl Peinův výraz po tomto modrovláskově prohlášení.
Zřejmě tu z něj tahá všemožné informace už pěknou dobu, usoudil Itachi po zhodnocení šéfovi barvy obličeje.
„Jen nechápu, proč se vůbec Kazekage táhne takovou dálku až to Konohy, když může jednoduše poslat posla se vzkazem?” obeznámil šéfa se svojí teorií modrovlásek.
*pozn.aut. chápejte, Shakiro je v téhle zemi prakticky “poprvé” takže nemůže vědět to, že Naruto a Gaara jsou přátelé (jenom přátelé, takže žádnej další yaoi pár nebude, i když bych možná mohla ňákej vedlejší udělat *devile smile**
„Protože, ten kluk, co je do něj zapečetěný Kyuubi je Kazekageho starý přítel a jelikož mezi sebou Suna a Konoha sepsali mírovou smlouvu, tak je jasné, že Kazekage bude chtít pomoct najít Kyuubiho a protože se hledání zatím moc nedaří Kazekage se rozhodl přijet osobně.” Dokončil vyčerpávající odpovědí rozhovor Pein.
„A teď už byste se měli jít připravit, abyste mohli co nejdřív vyrazit, cesta do Konohy je přece jen trochu delší.” Rozkázal zrzek a ukázal oběma ninjům na dveře, aby jim dal jasně najevo, že rozhovor právě skončil.
Itachi a Shakiro tedy jen němě přikývli a co nejrychleji to šlo se vytratili, z šéfovi kanceláře.
Šli mlčky až ke svým pokojům, kde se Itachi otočil na Shakira.
„Sejdeme se před vchodem za dvacet minut.” Pronesl ledabyle a zmizel ve svém pokoji.
„Jasně.” Zazněla do ticha chodby kousavá odpověď modrovláska, než se i za ním zavřely těžké dveře jeho pokoje.
Shakiro si nasupeně házel všechny potřebné věci do svého malého batohu, co si přinesl s sebou.
Dost ho štvalo, když na něj Itachi mluví takovým tím tónem, jako by byl pánem světa a on jen jeho hloupý poskok, co si bez něj ani nezaváže tkaničku u boty.
Nakonec si na záda připnul i svojí milovanou katanu a s batohem přes rameno, vyrazil ze svého pokoje.
Přesně po dvaceti minutách se oba sešli před vchodem a východem ze skrýše.
Černovlásek se jen potměšile pousmál *pozn. aut. mám takovej difnej pocit, že se Itachi v týhle povídce až moc často směje, jak se to mohlo stát?* na svého nového společníka a bez sebemenších problémů prošel po vodě skrz vodopád.
Shakiro jen protočil oči v sloup a následoval Itachiho.
-----------------------------
Skákali z větve na větev skoro celý den, když se Itachi k večeru konečně zastavil.
„Dáme si malou přestávku.” Kývl černovlásek na Shakira.
Ten po jeho vzoru mlčky seskočil ze stromu a hodil svůj batoh k nejbližšímu kmeni mohutného stromu, ze kterého právě seskočil.
Po krátkém prohledání nejbližšího okolí se zmoženě svalil vedle svého malého zavazadla a zhluboka oddechoval.
Za okamžik se z průzkumu okolí vrátil i Itachi a se zájmem si ho prohlížel.
Se zavřenýma očima lemovanýma dlouhými hustými řasami, prudce se zvedající hrudí a plochým bříškem, na kterém se lesky malé kapičky potu a díky záři vycházejícího měsíce vypadaly jako drobné perly.
„Nekoukej tak na mě, Itachi, vypadá to, jako bys po mě chtěl v příští chvíli skočit.” Vědoucně se na černovláska pousmál Shakiro, a zapnul si svůj černý aka plášť, až ke krku.
Na Itachiho tváři se usadil nespokojený škleb.
„A co bys udělal, kdybych se na tebe vrhnul doopravdy?” rýpnul si Itachi.
Shakiro si znuděně, neslyšně povzdychl, vstal a přešel těsně k Itachimu.
„Myslím, že bych začal asi takhle.” Šeptnul mu modrovlásek do ouška a z ničeho nic se Itachimu hladově přisál na rty.
Itachi byl jeho náhlou reakcí z počátku dost zaskočený ale rychle se vzpamatoval a také se do polibku zapojil.
Po chvíli, která připadala černovláskovi jako věčnost se od něj Shakiro odtáhl, smyslně si přejel jazykem přes rty a opět se naklonil k černovláskovu oušku.
„A pak bych tě za takový návrh nejspíš na místě zabil.” Špitnul tichým hlasem, ze kterého Itachiho až zamrazilo.
Nakonec mu ještě laškovně jazykem přejel po ušním lalůčku a s úsměvem od něj odstoupil.
„Asi by sis měl chvíli odpočinout, zítra nás čeká dost práce. Budu mít první hlídku.” Usmál se na něj modrovlásek, poslal mu ještě vzdušný polibek a pak vyskočil na větev, z níž měl dokonalý výhled na celé okolí.
Byl dost naštvaný a přímo v něm vřela krev, když si jen vzpomněl na ten Itachiho návrh.
Musel sice uznat, že černovlásek líbal víc než dobře, ale ještě pořád tu byl Sasuke, takže Itachi má prozatím smůlu.
„No to snad není možný, jak můžeme někoho sledovat, když budeme mít za zadkem ještě Kazekageho!” vybuchl Juugo.
„To by, jsme ale museli ještě vědět, kde ten jinchuuriki vůbec je.” Prsknul Suigetsu.
„Tak už dost!” zpražil své dva společníky vražedným pohledem Sasuke, který se právě vrátil z hlídky.
„Tak co si zjistil novýho, Sasuke?” rýpnul si Juugo.
Sasuke měl pocit, že jestli uslyší už jen jedinou blbou poznámku, nejspíš poruší jedno z deseti přikázání a na sto procent zabije toho, kdo mu bude nejblíž.
„Přestanete konečně s těma řečma? Kdo to má pořád poslouchat!? Teď počkáme na Karin a pak půjdeme směrem ke Konoze, kde počkáme na Kazekageho a budeme sledovat jeho skupinu.” Zavrčel vražedně na Juuga a Suigetsa.
Bylo něco kolem druhé hodiny ranní, když Shakiro s Itachim už zase skákali z větve na větev směrem ke Konoze.
Věděli sice, že Kazekage dorazí do Listové dnes “ráno“ ale nikdo nevěděl kdy přesně, takže si nemohli dovolit dát si na čas.
Itachi byl celou cestu až nezvykle potichu a pořád nemohl dostat z hlavy Shakirovu výhružku, protože podle toho jak to řekl, byl Itachi přesvědčený, že by to nejspíš skutečně dodržel.
Nakonec se ale na černovláskově tváři usadil pobavený výraz, jistě Shakiro sice je obávaný a hledaný ninja, ale to on přece taky a navíc je Uchiha a toho nezastraší nějakej namyšlenej modrovlasej kluk, co je možná ještě mladší než jeho bratr.
Černovláska z úvah o sexy modrovláskovi vytrhl až hlas onoho zmíněného modrovláska.
„Podle mapy a pokynů jsme na místě.” Pronesl zamyšleně Shakiro a ještě jednou si pořádně pročetl Peinovo pokyny.
„Fajn, teď už stačí si jen najít vhodný úkryt a počkat než přijdou.” Podle se ušklíbl Itachi a začal se rozhlížet po vhodném úkrytu.
P.S. for Kagome: vím, že s těma comentama to opravdu může vypadat, jakobych psala jenom
kvůli nim, ale chci jenom vědět jestli se povídka líbí, jestli tam nejsou chyby nebo jestli bych měla něco změnit
A nakonec ňáký ty pictíky *muhaha*
takhle bych chtěla umět kreslit *chjo*
Team Hebi
Komentáře
Přehled komentářů
Myslím, že pokud by se někomu něco hodně nezdálo, napsal by to :D ale lidi jsou líní, co už... Popravdě, víc se mi líbily první kapitoly, teď, když je tam zapletený i Itachi...Nevím, povídky, kde je jedna postava středem zájmů všech, se mi příčí. Ale kapitolka byla napsaná dobře, tak jen tak dál :)
...
(Amami, 20. 10. 2009 14:30)kráásna kapitola a ďakujem že si nečakala na komentáre ;D už sa neviem dočkať ako sa to medzi mini vyvinie
=^w^=
(Kagome/Kurama, 29. 10. 2009 15:41)