Série Unknown 17.díl
Kap 17.
Shakiro vrhl na Itachiho před Peinovou kanceláří nenávistný pohled a než stačil černovlásek cokoliv říct, se otočil a spěšně rázoval k sobě do pokoje.
Nesnášel, když z něj kdokoli dělal méně cenného nebo, když si o něm mysleli, že je to jen hlupák, který měl prostě štěstí a úspěšně unikal ANBU celé téhle země.
,Ještě vám všem ukážu, vy tupci.’ Nadával na celou Akatsuki společnost v duchu a v hlavě se mu zrodil přímo perfektní plán, jak odsud dostat Sasukeho a zároveň i pořádně vytmavit Akatsuki i Orochimarovi.
Když dorazil do svého pokoje, sedl si na postel a dlouho promýšlel všechny detaily svého plánu.
Po dvou hodinách s úsměvem na tváři vstal a opět vyšel na chodbu.
Rychle a nenápadně se vplížil do kuchyně, kde sebral nějaké jídlo a ihned se zase vytratil jako pára nad hrncem.
Jídlo pečlivě skryl pod velký Akatsuki plášť, vyrazil směrem k celám a v duchu se modlil ke všem svatým, aby si tu cestu správně pamatoval.
Podle paměti procházel změtí temných spletitých chodeb, než se ocitl v části podzemí, podobné té, kde se nacházel jeho pokoj.
V duchu si odpočítal dveře, za kterými by měla být cela Shukaku.
Jakmile se bledá kůže modrovláskova prstu dotkla chladného kovu, prst se pomalu měnil na vodu, která bez problému vtekla do zámku, kde se ihned změnila v led a vytvořila dokonalý duplikát Itachiho klíče.
Chvíli s ledovým klíčem v zámku otáčel, než se ozvalo cvaknutí a dveře se s vrznutím otevřely.
Naposledy se rozhlédl po chodbě, jestli ho někdo nesledoval, vešel do temné cely a opatrně za sebou zavřel.
Několik minut tam jen tak stál a čekal, než si jeho oči přivyknou šeru.
Najednou zaznamenal nepatrný pohyb v nejvzdálenějším koutě.
Okamžitě se k tomu místu otočil čelem a snažil se v šeru rozeznat postavu, schoulenou v tom nejtemnějším koutě.
Proč jsi zabil moje sourozence?!” hystericky se na modrovláska rozkřičel.
„Nic ti neudělali, jenom mně bránili, kvůli tomu jsi je nemusel hned zabít!” nepřestával křičet Gaara a slabě se rozvzlykal.
V životě by ho nenapadlo, že by Kazekagemu Suny mohlo až tak moc záležet na svých sourozencích.
On takové problémy samozřejmě nikdy řešit nemusel, už od malička mu vždy vštěpovali do hlavy, že se musí starat sám o sebe, aby vůbec dokázal přežít a co bylo hlavní nikdy se nespoléhat na ostatní vždycky pouze jen na sebe.
Dodržováním tohoto pravidla se mu také podařilo zůstat tak dlouho na živu.
Proto teď nedokázal pochopit červenovláskovu lítost nad ztrátou sourozenců.
Jeho oči si už jakžtakž přivykly na tmu a Shakirovi se naskytl pohled na vzlykajícího schouleného Gaaru.
Nevěděl, proč mu to vlastně říká a samotného ho to udivilo, když slyšel, jak mu slova samovolně splývají ze rtů.
„Pokud se nemýlím, když tě pohltilo moje jutsu, také sis myslel, že si zemřel a přesto jsi zde.
Z nějakého zvráceného důvodu nechtěl být v Kazekageho očích ten špatný, což ho překvapilo ještě víc.
Vždyť vy se ze mě chystáte vyjmout Shukaku, což znamená, že co nevidět stejně umřu.” Opět se červenovláska zmocnila hysterie.
„Je na tobě jak si má slova vyložíš a myslím si, že času na to budeš mít víc než dost.
Pein se rozhodl vyjmout všechny bijuu společně, takže to ještě nějakou dobu potrvá, než všechny pochytáme.” Prozradil mu, jakoby mimochodem modrovlásek.
Gaara na něj vytřeštil oči.
„Proč mi to všechno říkáš, tohle není obyčejný výslech, že ne?” zbystřil najednou Kazekage.
„Já ti ale nic neříkal.” Překvapeně zakroutil hlavou, čímž popletl červenovláska ještě víc.
„Přinesl jsem ti nějaké jídlo, abys nám tady dřív nezemřel hlady.” S těmito slovy položil jídlo, které sebral v kuchyni na kavalec v nejbližším rohu.
Pak už se jen tiše otočil a bez jediného slova zase vyšel ven z cely, nechávajíc za sebou zmateného a rozpolceného Gaaru.
Rychle procházel změtí chodbiček jen, aby se co nejrychleji dostal zase zpátky do svého pokoje.
Opravdu nestál o to, potkat Itachiho a zdlouhavě si vymýšlet proč sem vůbec chodil.
I když zanedlouho by měl teoreticky začít s výslechem Sasukeho, což taky nebude zrovna procházka růžovým sadem.
Protože podle toho jak na něj reagoval, když ho po dlouhé době uviděl po boku Akatsuki a ještě ke všemu jeho staršího bratra působil Sasuke dojmem, že by na něj prozradil i to co by nevěděl, jen aby se mu dostatečně pomstil.
,Ale na druhou stranu, po tom co jsem mu řekl, jsem to mohl očekávat.’ Vložil se do toku jeho myšlenek vtíravý hlásek jeho svědomí.
,Můžeš si být naprosto jistý, že tohle už ti nikdy neodpustí.’ Posmívalo se mu dál jeho svědomí.
,Bylo to pro jeho dobro, může být rád, že je vůbec naživu!’ rozčílil se v duchu modrovásek.
,No podle toho jak vypadal, se dalo snadno usoudit, že je spíš dost naštvaný, než aby ti s vděkem skákal kolem krku.’ Rýpl si hlásek.
,Ale po krku ti teď půjde to je víc než jistý.’
,Díky, tak na to bych bez tebe opravdu nepřišel.’ Zašklebil se Shakiro.
,Bože, jsem už na tom asi dost špatně, když si tu v duchu rozmlouvám sám se sebou.’ Povzdychl si modrovlásek a promnul si spánky.
,A co tak najednou?’ rozezněl se mu hlavou ten hrozný hlas.
,No tak jo, vždyť už mlčím, ale stejně si za to se Sasukem můžeš sám!’ neodpustilo si poslední slovo jeho podivné svědomí.
Komentáře
Přehled komentářů
trochu pozde pridávam komentár... ale keď som sa len dnes vrátila tak sa to dá... čo som chcela... kapitola bola krásna... už sa teším na jej pokračovanie.
...
(Amami, 22. 12. 2009 20:31)