Série Unknown 1.díl
Ozvala se ohlušující rána, na kterou hned vzápětí navazoval výbuch.
Mladík s uhlově černými vlasy a očima stejné barvy v bílé košili s velkým
véčkovým výstřihem, černými volnými kalhotami a dlouhé fialové mašli místo
pásku stál uprostřed kráteru, který vyhloubil onen výbuch a v ruce držel
dlouhou katanu jejíž pouzdro, fialové barvy, měl zastrčené mezi uzlem mašle.
Jakmile se usadil prach a drobné částečky kamínků spatřil mladík svého
Na sobě měl dlouhý černý plášť s vysokým límcem a červenými mraky obtažené
I on držel v ruce velký meč, jehož ostří bylo obvázáno obvazy.
Oproti tomuto meči vyhlížela mladíkova katana jen jako dětská hračka. Na
tomto muži byla jedna velká zvláštnost, nebyl to ani tak velký meč, se
Vypadal jako člověk křížený se žralokem, stavbou těla to byl člověk ale
jeho kůže byla nepřirozeně modrá i oči, ve kterých žhnula nenávist vůči
mladíkovi a touha po krvi, spíše vypadali jako rybí než-li lidské a aby
toho nebylo málo na tvářích měl jakési rýhy nápadně připomínající žábry.
Provokativně si opřel meč o rameno a po tváři se mu rozlil škodolibý úsměv.
"Tak co, neříkej mi, že už máš dost Sasuke!", zakřičel na zmíněného mladíka,
který byl už docela vyčerpaný a měl i pár vážných zranění, ale kdo mohl
vědět, že ten mutant bude až tak dobrej, použil na něj svoje nejúčinnější
Uvědomil si, že udělal největší chybu co mohl a to, že ho podcenil!
Sasuke věděl, že to s ním musí co nejrychleji skončit než vyčerpá veškerou
svou chakru ale nechtěl aby ten parchant věděl, že je na tom tak špatně.
"Zavři tu svojí rybí hubu Kisame!", zařval na něj Sasuke a obdařil ho
"Ale né, snad ses nám neurazil Sasíčku?!", prohodil s pobaveným
Sasuke už otvíral pusu aby Kisamemu odsekl sprostou nadávku, když v tom
"Itachi mi sice říkal, že jsi nafoukanej ubožák ale vážně jsem nečekal,
že na tom budeš až tak špatně!", a znovu se škodolibě zachechtal.
"Ty parchante, za tohle mi zaplatíš ... vy oba!", rozkřičel se naštvaný
Během vteřiny začal skládat pečetě.Kisame ale včas rozpoznal o jaké jutsu
Když Sasuke skončil s pečetěmi přiložil si prsty ke rtům, zhluboka se
nadechl a z úst mu vyšlehly mohutné plameny, než ale stačily zasáhnout
Kisameho jakoby proti nim ze země vyrostla velká vodní stěna, o kterou
se plameny roztříštily a uhasily.
Sasuke naštvaně koukal na vodní stěnu a snažil se naplánovat další útok,
Když se před ním z ničeho nic zjevil Kisame a rozmáchl se po něm svou
Sasuke jen tak, tak uskočil, jinak by mu mečem nejspíš zlomil vaz.
Kisame se fanaticky zasmál a s vražedným výrazem v očích znovu přiskočil
Sasuke měl co dělat jen aby stačil odrážet Kisameho útoky, na to, aby mu
je oplácel už byl příliš slabý, cítil, že už mu nezbývá mnoho chakry.
Byl zoufalý ale i naštvaný z toho, jak snadno se nechal porazit takovým
parchantem, sice se bránil ale věděl, že ona osudová rána přijde každou
Sasuke se Kisameho útokům vyhýbal jak nejlépe mohl ale k jeho smůle si
Kisame všiml, že ztrácí na rychlosti a vypadá dost vyčerpaně.
Rozběhl se na Sasukeho s napřaženou Somehadou, Sasuke se připravoval na
vykrytí útoku ale když byl Kisame téměř u něj, svůj útok rychle změnil
Ozvalo se nepříjemné křupnutí a Sasuke odlétl několik metrů od Kisameho.
Tvrdě dopadl na záda ale okamžitě se pokusil vstát, když ucítil bodavou
bolest na hrudi, uvědomil si, že se nemůže pomalu ani nadechnout jak moc
Ten parchant mi snad zlomil žebra pomyslel si naštvaně, opatrně si prohmatal
hrudník a bohužel to byla pravda, měl zlomená nejmíň dvě žebra.
Při jeho dalším pokusu opatrně se nadechnout se rozkašlal, bolest v tu
"Tak to vypadá, že jsi tady skončil Sasuke! Mám něco vyřídit Itachimu?",
"Di do prdele Kisame i s mým podělaným bratříčkem!", rozeřval se na něj
Kisame se jen zle ušklíbl a začal dělat pečetě pro vodní vězení.
Tak to je asi můj konec pomyslel si Sasuke, když se na něj řinulo ohromné
množství vody, znovu sykl bolestí a zavřel oči aby se nemusel dívat na
Opravdu už to chtěl mít co nejdříve za sebou, i když měl vztek, nedokázal už
Věděl, že ted’ už je pozdě zpytovat svědomí a tak jen s pevně zavřenými
víčky čekal až ho obklopí neproniknutelné vodní stěny a on zavře oči
Něco bylo ale špatně, oči měl zavřené už celou minutu a pořád se nic nedělo.
To jutsu přece nemůže být tak pomalé pomyslel si Sasuke anebo si mou smrt
Čekal ještě pár vteřin, které mu připadaly jako staletí a pak přece jen
pomalu otevřel oči jakoby se bál, že na něj Kisame zaútočí právě ve
Jaké však bylo jeho překvapení, když uviděl, že voda, která ho měla pohltit
Kisameho, který byl překvapený a zaskočený snad ještě víc než Sasuke.
Jak kapky vody dopadaly na zem začaly se tvarovat do podoby lidského těla,
za chvíli stála mezi udiveným Kisamem a Sasukem neznámá postava mladíka,
která byla celá z vody vypadala jako vodní klon, ale ať se rozhlíželi
sebe líp na všechny strany nezaregistrovali žádnou osobu, která by mohla
"Kdo jsi a co tady chceš?", rozkřikl se na mladíka Kisame.
Ten se jen usmál a řekl, "Já jsem ten, kdo tě sprovodí z tohoto světa
Kisame zrudl vzteky, "A to si jako myslíš, že zrovna mě porazí ňákej ubohej
Mladík protáhl obličej a znuděně na Kisameho koukal s výrazem -tato-konverzace
-tak-na-co-kvůli-tobě-plýtvat-kyslíkem- ale nakonec řekl, "Sleduji tento
souboj už od začátku, nade mnou nemůžeš vyhrát už jen z toho důvodu, že
tvým živlem je voda. A navíc jak můžeš vědět tak jistě, že jsem klon, našel
jsi snad toho, kdo mně vyvolal?"
Ten hajzl snad umí číst myšlenky pomyslel si Kisame, protože ohledně toho
Několik metrů od místa, kde leží Sasuke začíná hluboký les ale ani jeden z
těch dvou si nevšiml mladíka s tyrkysově modrými vlasy, skoro až nezdravě
bledou pokožkou v modrém nad pupíkovém tričku a stejnou vestou, která byla
o něco tmavší, v dlouhých trochu nabíraných tmavě modrých skoro až černých
Na rukou měl černé rukavice, ve kterých byly vyříznuté otvory na prsty
Pohodlně si seděl na silné větvi v koruně stromu. Vedle sebe měl položenou
katanu v modrém pouzdře s rukojetí lehce vykládanou různými drahokamy.
Ted´ jen seděl s hlavou opřenou o kmen, zavřenýma očima a na rtech se mu
Kisame už neztrácel ani minutu a s napřaženou Samehadou se vrhl proti
neznámému, bylo mu celkem jedno jestli zabije i jeho ale Sasukeho smrt si
Ten ale jen pobaveně uskočil a natáhl ruce směrem ke Kisamemu.
Z rukou mu začaly téct pramínky vody, vypadalo to docela zvláštně a
Kisamemu to připomínalo Sasoriho umění, ovládání loutek pomocí svých
chakrových vláken, proto jen pomalu ustupoval a nechápavě to sledoval.
Pramínky začaly zrychlovat a za chvíli jimi měl Kisame obtočené nohy a
Kisame se pokusil švihnout po tom neznámém mečem ve snaze sundat ze sebe tu
vodu ale jakmile se jen nepatrně pohnul pramínky mu spoutaly ruce pevně
k tělu takže se nemohl ani pohnout, byla to sice jen voda ale ten kluk
musel použít nějaké jutsu když jsem se nedíval jinak by ty pramínky nemohly
Sasuke na to udiveně koukal, když mladík trhl rukama, pramínky se uvolnily
Mladík se pousmál a vytáhl katanu, kterou měl připevněnou na zádech a které
Kisamemu se děsem roztáhly zorničky, když mu došlo co má ten kluk v úmyslu,
než stačil cokoliv říct neznámý se rozběhl a probodl Kisameho skrz na
Kisamem začala proudit elektřina a jelikož byl spoutaný vodními pramínky
Sasuke si rychle zakryl obličej a jakž takž se snažil otočit zády, i když
s polámanými žebry mu to moc nešlo, opravdu nestál o to aby na něm
Po chvíli se Sasuke přece jen otočil, první co uviděl byl mladík,kterého
zasáhly Kisameho části nejvíce, stojící nad malou tmavou hromádkou čehosi,
co dost nevábně páchlo a což byly asi zbytky Kisameho, ze kterých se
Mladík tam ale stál a s pobaveným výrazem ve tváři sledoval jak se z oné
hromádky kouří, jakoby si ani neuvědomoval, že je vlastně celý od Kisameho
krve, která mu v malých pramíncích pomalu stékala po tvářích.
Sasukemu se najednou udělalo špatně od žaludku, nebyl si tak docela jistý
jestli to je z toho vzteku, který ještě neodezněl po Kisameho provokování
a po tom jak snadno se nechal porazit, nebo z příšerné bolesti na hrudi při
sebemenším pohybu anebo se mu prostě jen udělalo nevolno, když viděl co
zbylo z Kisameho po zásahu toho kluka, ať už to bylo způsobeno čímkoliv
Sasuke to prostě nevydržel prudce se předklonil a začal zvracet.
Mladíka vrátily zpět do reality až dávivé zvuky, které Sasuke vydával.
Po chvíli se Sasukeho žaludek přece jen uklidnil a Sasuke si všiml, že
Když Sasuke zvedl hlavu a jejich pohledy se na chvíli střetly mladík se na
Sasukeho pousmál, hned na to se začal rozpadat a vsakovat do země.
"Takže přece jen klon.", řekl si Sasuke pro sebe a byl rád, že už ho
nepozorují ty dvě modré oči, když se do nich na okamžik podíval měl takový
zvláštní pocit, jakoby z něho měl strach, nevěděl vlastně ani proč snad, že
by to byl respekt ... ale bylo to ještě něco jiného ... něco co nedokázal
Nicméně se tím Sasuke ted´ nehodlal zabývat na to byl až příliš vyčerpaný,
opatrně si lehl na záda, zavřel oči a nechal se hladit po obličeji něžnými
Mladík sedící na stromě otevřel oči a lehce zívl, malou větvičku těsně před
Po chlapcově tváři přejel překvapený výraz a hned na to se zakabonil.
Měl bych si na to dávat větší pozor pomyslel si, měl nepříjemný
pocit, že kdyby o této prokleté schopnosti věděl jeho starý, ne až moc
dobrý přítel, kterého se právě chystal navštívit, chtěl by po něm víc než
Povzdychl si a trochu se na větvi protáhl, asi bych měl jít pomoct tomu klukovi
Seskočil z vysoké větve a lehce, jako když se list pomalu snáší k zemi,
Ted´ už bez jakékoli známky zamyšlení nad předchozími myšlenkami.
Svou katanu si připnul na záda a pomalu, jakoby byl na procházce, se vydal
Sasuke tam jen tak ležel a zlehounka se snažil alespoň trochu dýchat,
chvíli mu trvalo, než se jeho dech a s ním i jeho tělo začalo pomalu
Ted´, když se zklidnil z šoku si uvědomil, že bolest, kterou cítil na hrudi
Až ted´ mu došlo, že se vlastně nemůže skoro vůbec hýbat a že má (krom těch
polámaných žeber) několik vážných zranění a bez lékařské pomoci tady asi
Připadalo mu jako nadlidský úkol se jakž takž nadechnout, vůbec si nedokázal
Smířený se svou smrtí už Sasuke jen dál ležel, nechával si šimrat zavřená
oční víčka slunečními paprsky a pořád musel myslet na boj, který před
chvílí viděl a na toho neznámého kluka, v životě ho neviděl ale musel
uznat, že Kisamemu to sluně nandal, musí být asi opravdu mistr ve svém
umění, když Kisameho porazil tak snadno vlastně to byl jen jeho klon,
Najednou postřehl, že se snad setmělo nebo co, to už tu ležím tak dlouho
Málem nadskočil, když uslyšel lehké zakašlání těsně nad sebou.
Opatrně pootevřel svoje uhlově černé oči a to co spatřil mu málem vyrazilo
Asi je na tom už dost špatně, když nad sebou uviděl stát toho mladíka,
který zabil Kisameho pomyslel si sklesle ale pak si všiml těch očí a něco
ho překvapilo, tyhle oči nebyly nevýrazné a chladné ale krásně tyrkysově
"Jsi v pořádku?", zeptal se ho neznámý, i když už předem znal odpověd´.
Sasuke na něj chvíli zíral ale pak zakroutil hlavou. Asi se mi to jenom zdá
Mladík si jen povzdechl, když si ho pozorně prohlížel a snažil se zjistit
Sasuke ani nevěděl proč ale byl z jeho zkoumavého pohledu nervózní,možná
je to tím, že ho vůbec neznám a podle toho jak dopadl Kisame bych zrovna
"Můžeš se alespoň trochu hýbat?", začal znovu neznámý.
Tentokrát už to ale nevydržel a nahlas vyslovil otázku, která ho už
dlouho pálila na jazyku, "Kdo jsi?" řekl, spíše šeptem a modlil se aby ten
Mladík se na něj podíval s kamenným výrazem ve tváři, jakoby zvažoval
jestli je správné říct své dobře střežené jméno tomu klukovi s havraními
Jestli patří k Orochimarovi stejně se dřív nebo později od něj dozví
jeho jméno, vlastně, když se nad tím zamyslel tak se dozví jen polovinu
jeho jména stejně jako Orochimaru, jako všichni, nikdo kromě jeho samotného
nezná jeho celé jméno.
"Shakiro ... Shinsuke Shakiro", zazněla po chvíli odpověd´.
Sasuke chvíli usilovně přemýšlel jestli to jméno už někdy neslyšel,
nemohl se ale pořádně soustředit jelikož podvědomě cítil jak na něj
Zvedl hlavu a uviděl jak Shakirovi vlasy, díky slunci proti kterému stál,
přímo září, jejich pohledy se na malou chvíli střetly a Sasuke mu mohl
Ta bolest a vyčerpání nejspíš otupují mé smysly, došel Sasuke k přijatelnému
"Můžeš vstát?", zeptal se znovu a trpělivě Shakiro.
"Obávám se že ne.", sdělil mu suše Sasuke a pomalu se mu vracela nafoukanost.
Shakiro si jen povzdychl a sehnul se aby mu pomohl na nohy a případně se
"Ach jo, díky že jsi se zmínil o zlomených žebrech.", pronesl ironicky k
"Ty ses na to neptal.", odpověděl s náznakem škodolibosti v hlase.
Shakiro se napřímil a změřil si Sasukeho kritickým pohledem pak udělal
několik pečetí. Sasuke jen mlčky pozoroval jak Shakirovi začínají jemně zářit
"Tohle se ti asi moc líbit nebude Zasuje, ale jinak to nejde, takže máš smůlu",
prohodil k němu Shakiro a než mohl Sasuke cokoliv namítnout sehnul se a
Sasuke jen vytřeštil oči a přísahal by, že slyšel v tom Shakirově
uklidňujícím, tichém a tajemném hlase stejný náznak škodolibosti jako v
"Kam mě to vlastně neseš?", zeptal se zničeho nic Sasuke s hlavou opřenou
Sasukemu se zdálo jakoby se v Shakirově blízkosti ochladilo přišlo mu to
docela zvláštní, když na obloze svítilo slunce a těsně nad hlavou cítil
"Jsme tady moc na ráně a když se dívám na tvoje zranění počítám, že se
tu chvíli zdržíme.", odpověděl mu nevzrušeně Shakiro, pak ucítil jak se
"Děje se něco?", zeptal se Sasukeho a dál pokračoval v cestě k lesu, ze
"Heh ne ... totiž... nějak se ochladilo, nemyslíš ?", řekl Sasuke a nejraději
by se zkopal do krychličky hned jak to vypustil z pusy.
Gratuluju,právě jsi se povýšil z neschopného idiota, který nedokáže zabít ani
toho nafoukanýho rybího mutanta, na úplnýho magora, nadával si v duchu
Nechtěl aby si o něm zrovna tenhle Shakiro myslel, že je bůhví jaký cimprlich
a kdovíjaká citlivka na to aby náhodou nebyl nemocný, když se trochu ochladí.
Najednou se Sasuke zarazil nad vlastními myšlenkami, udivilo ho na co to vlastně
myslí, jemu přece může být úplně šumák co si o něm Shakiro myslí.
Ale i přes to cítil jak mu nějaký tichý a neodbytný hlásek v mysli našeptává, že
Shakiro sebou nepatrně trhl, tohle mu ještě scházelo, jestli to takhle
půjde dál Orochimaru o něm bude za chvíli vědět úplně všechno.
"Opravdu, ani se mi nezdá, možná že máš horečku a to by nebylo moc dobré.", přinutil se
Když nad tím Sasuke přemýšlel musel si přiznat, že Shakiro má nejspíš
pravdu, není možné aby mu byla zima, když je nejmíň 28 stupňů na slunci.
"Za chvíli už tam budeme.", přerušil Sasukeho myšlenky.
Když vstoupil na kraj lesa pro jistotu se ještě rozhlédl po okolí jakoby
na někoho čekal, pak se sehnul a opatrně položil Sasukeho do trávy, ten
Nevěděl proč, ale blízká přítomnost toho kluka ho znervózňovala, ale
Než se ale nad tím mohl pořádně zamyslet Shakiro už vytahoval svůj malý
Sasuke jen tiše pozoroval jak se v něm Shakiro přehrabuje a docela ho i
Po chvíli ale zřejmě našel co hledal, protože se napřímil a otočil se čelem
Sasuke nechápavě povytáhl obočí, když Shakiro položil krabičku do trávy, kousek
Sám si potom klekl vedle něj a svým pohledem doslova rentgenoval Sasukeho hrudník.
Ten se trochu ošil a ke svému nemilému zjištění pocítil jak se mu na tvářích
začínají dělat rumělce. V životě by ho nenapadlo, že něco takového vůbec umí, ale
Shakiro si toho musel všimnout, usoudil Sasuke podle a jeho výrazu bylo vidět, že se
Sasuke by se nejraději v tu chvíli propadl do země jak se styděl, čímž zrudl
Shakiro ještě chvíli sváděl vnitřní souboj aby se nezačal naplno smát a díky tomu
"Musím se podívat kolik máš zlomených žeber abych to mohl ošetřit a aspoň trochu
zpevnit aby to tolik nebolelo, protože do Orochimarova sídla je to odtud ještě
Aniž by čekal na odpověd´, otevřel krabičku začal v ní hledat nějaké ty obvazy.
Komentáře
Přehled komentářů
První kapitola se mi líbila, prosím o další, těším se na ni :)
=^w^=
(Kagome/Kurama, 17. 4. 2009 13:58)