Neopouštěj toho, kdo tě miluje ... 2/2
12. 8. 2009
Neopouštěj toho, kdo tě miluje, kvůli někomu, kde se ti líbí, protože, ten, kdo se ti líbí, tě opustí, kvůli tomu, koho miluje
2/2
„Ahoj Kibo, můžu dál.” Pousmál se blonďák, schovávajíc dárek nenápadně za zády.
„Ahoj Naruto, pojď dál. Kde máš Gaaru, myslel jsem, že přijdete spolu?” pustil ho hnědovlásek dovnitř s trochu rudými tvářemi.
„Já nevím, myslel jsem, že už tady bude asi je ještě na cestě.” Prohodil s pokrčením ramen Naruto.
„Jo a všechno nejlepší k narozeninám, Kibo.” Natáhl pravou ruku a čekal, než ji jeho kamarád stiskne, pak mu předal malý, krásně zabalený dárek v rudozlatém papíře.
„Děkuju moc, ale neměl sis dělat škodu.” Vděčně se na něj pousmál, když balíček rozbaloval.
„No páni, ten je úžasnej.” Vykřikl nadšeně Kiba, když uviděl svůj dárek a hned si k němu přivoněl.
Jemně voněl po jasmínu a ještě něčem, co ale Kiba nedokázal identifikovat, avšak díky těmto dvěma vůním smíchaným dohromady vznikla úplně nová, tak nádherná a podmanivá, že bylo až škoda to na sebe nastříkat.
Naruto jen sledoval nadšení v hnědovláskových očích a musel se tomu usmát.
„Moc ti děkuju Naruto.” Oplatil mu po chvíli úsměv a už vedl svého nového hosta do centra dění, tedy do obývacího pokoje, kde už Naruto opravdu uviděl skoro celou jejich třídu.
Naruto se rozhlédl po místnosti, jestli někde neuvidí Shina.
Vzápětí ho spatřil, jak o něčem vášnivě diskutuje s Ino, krásnou blondýnkou s dlouhýma nohama, a tak se rozhodl je prozatím nerušit.
Rozhlížel se dál po lidech, kteří tančili ve středu místnosti, jenž, sloužila jako provizorní taneční parket, jiní zase seděli u baru a vesele klábosili, s každým, kdo je byl ochoten poslouchat naprosto o všem, a jiní zase seděli v přítmí pohodlných, polstrovaných křesílek věnujíce se prozkoumávání ústní dutiny a jiných částí těla svého partnera.
Kiba se mu mezitím kamsi vypařil a tak se rozhodl jít vyzkoušet pohodlí oněch polstrovaných křesílek.
Spokojeně se do jednoho rozvalil a elegantně si přehodil nohu přes nohu.
„Co, že tu jsi tak sám?” podivil se Kiba, když si přišel ke kamarádovi přisednout.
„To je v pořádku, jen teď nemám náladu tančit nebo vést směšnou konverzaci o životě, to je vše.” Znovu se na něj zářivě usmál.
Kiba pokýval hlavou.
„Chápu, taky nemám zrovna náladu ztřískat se do němoty nebo si zničit moje oblíbený boty tancováním.
Tak co kdybych ti zatím dělal společnost já?” uculil se hnědovlásek a strčil Narutovi do ruky sklenici červeného vína.
„No proč ne, tak na tebe.” Kývl Naruto a přiťuknul svoji skleničkou lehce o tu Kibovu , který to s úsměvem přijal a ťuknutí opětoval.
Oba usrkli trochu vína, bavili se o všem možném a Kiba mezitím Naruta nenápadně opíjel.
Naruto už byl pořádně namol, když se objevil Gaara s Uchihou mladším v patách.
„Kdy mu to hodláš říct?” pronesl jako obvykle ledovým hlasem Sasuke .
„Myslím, že teď asi ne, jelikož by si to zítra stejně nepamatoval.” Uchechtl se Gaara s pohledem zabodnutým do smějícího se blonďáčka teď napůl ležícího na Kibovi.
„Máš pravdu, a co zatím budeme dělat mi?” zeptal se, už ne příliš ledovým hlasem až nebezpečně blízko u červenovláskova ucha, které vzápětí lehce skousl a poraněné místečko ihned ošetřil nenechavým jazykem.
„Hmm, můžeme zajít ke mně a pokračovat v tom, co jsme dělali, než jsme sem přišli.” Pozvedl tázavě obočí.
„To zní dobře, jde se.” vtiskl mu vášnivý polibek a jazykem mu přejel po rtech, pak ho chytil za ruku a než si jich stačil někdo všimnout, odešli tak nepozorovaně, jako přišli. *pozn. aut. Možná některé z vás zklamu ale piškvorky, domino, pexeso, karty ani jiné hry fakt nehráli XD*
Kiba si s povzdechem přeměřil usmívající ho Naruta.
, Asi jsem to s tím opitím trochu přehnal.’ Zamyslel se nad svojí taktikou.
Ne, že by mu bylo nepříjemné, jak na něm blonďáček ležel, ale bylo by to ještě příjemnější, kdyby v sobě neměl tolik alkoholu.
„Ach jo, tak pojď Naruto, už jsi toho vypil dost, půjdeš hezky do postele.” Osopil se na něj, i když věděl, že to vůbec nebyla Narutova vina.
„Ale mě se ještě nechce do postýlky!” vykřikl vzdorovitě a měl co dělat, aby se vůbec udržel na nohou.
Hnědovlásek si znovu povzdychl, přejel očima celý pokoj, kde oslava probíhala, a s úlevou zjistil, že většina lidí už raději odešla domů v jakž takž “střízlivém” stavu.
Těch několik málo jedinců, kteří zde ještě zůstali, teď seděli na barových židličkách nebo v křeslech a spokojeně podřimovali.
,Ještě, že je zítra sobota, s tou kocovinou, kterou budou zítra mít, bych teda do školy fakt nechtěl.’
Hnědovlásek nad tím jen zakroutil hlavou a ještě víc podepřel Naruta, aby mu náhodou nespadl.
Docela ho překvapilo, jak byl blonďáček lehký a tak neměl velké problémy dostat ho do prvního patra, kde měl svůj pokoj.
„Slyš-škyt-šíš mě, -škyt- já ještě n-nechci -škyt- do postýlky!” začal se znovu vzpírat Naruto.
„Ale no tak, neblbni Naruto, seš úplně na mol. Přestaň sebou házet, musíš se vyspat, jinak ti bude zítra ještě hůř.” Snažil se ho přemluvit Kiba.
„A-ale já -škyt- nechci spinkat -škyt- sám.” Zaprotestoval.
Kiba se zarazil.
„Tak já tam s tebou počkám, než usneš, ano?” plácl to první, co ho v tu chvíli napadlo.
„Tak -škyt- dobře.” Souhlasil nakonec blonďáček.
„Tak a jsme tady.” Řekl vítězně, když se konečně došourali až ke dveřím do pokoje, jenž Kiba v zápětí otevřel a i s Narutem vstoupil do již potemnělého pokoje, kde jediné světlo bylo vyzařováno stříbrnými měsíčními paprsky, které pronikaly do pokoje velkým oknem.
Kiba za nimi tiše zavřel a přemístil se s Narutem k posteli, na kterou byl zmíněný blonďák položen.
Naruto jen cosi nesrozumitelně zamručel, když jeho tělo leželo v měkoučkých přikrývkách.
Hnědovlásek mu zatím vyzul boty a sundal sako, opatrně přes něj přehodil tenkou přikrývku a v domnění, že už spí, se chtěl vytratit z pokoje.
„S-slíbils, že tady zůstaneš.” Ozvalo se vyčítavě z postele.
Na to si Kiba jen povzdechl a vrátil se zpět ke své posteli, kde teď ležela jeho tajná láska.
Sotva si sedl na okraj postele Naruto znovu ožil.
„Já chci pusi-škyt-nku na dobrou noc.”
Kiba na něj jen konsternovaně hleděl a nevěděl co dělat. Nechtěl svojí zamilovaností ničit vztah Naruta a Gaary, jenže teď, když se mu ten blonďatý pokad sám nabízí…
„Prosím, Kibo já chci pusinku.” Ozvalo se znovu.
„Tak, tak dobře.” Souhlasil Kiba, sledujíc ten šťastný výraz na blonďáčkově tváři.
Poposedl si o něco blíž k Narutovi a opatrně se začal nad něj naklánět.
,Jen jedna pusa, bude to jen jedna pusa, nic víc, jasný?!’ nakazoval si v duchu.
Téměř se dotýkali nosy, když už Naruto nevydržel tak dlouho čekat, obmotal ruce kolem Kibova krku a přitiskl se svými rty na ty jeho.
Nejdřív se o ně jen tak otřel těmi svými, pak po nich přejel jazykem a něžně se do nich začal dobývat.
Kiba byl blonďákovou reakcí tak zaskočen, že se proti tomu nezačal ani bránit, pootevřel rty, aby do nich měl Naruto lepší přístup a sám jeho polibky začal opětovat.
Po chvíli se, ač nechtěně museli od sebe odtáhnout, aby se neudusili.
Hnědovlásek si se zaujetím prohlížel blonďáčkův obličej, oči zastřené touhou, rudé rumělce na tvářích a lehce naběhlé rty mluvily za vše.
Naruto k němu vztáhl ruku, kterou jemně pročísl nakrátko střižené hnědé vlasy, a pak s ní sjížděl po jeho tváři až ke rtům, na kterých se mu zastavil ukazováček.
Něžně jím obkresloval konturu jeho smyslných rtů, než se k nim znovu přisál.
I Kibovy ruce teď pomaloučku začaly bloudit po Narutově těle.
Nejdřív ho polaskal ve vlasech a poté se jeho ruce přemístily na knoflíčky od košile, jenž jim začala dost překážet.
Naruto mu zavzdychal do rtů, když se mu konečně podařilo tu protivnou košili rozepnout a on se mohl dotknout jeho rozpálené kůže, tak hebké na dotek.
Rty sklouzl níž a nyní svými polibky obdarovával Narutův krk a šíji.
Ten se mu zase na oplátku pokoušel sundat bílé tričko, aby i on mohl okusit chuť jeho pokožky.
Po krátkém souboji už leželo bílé tričko na zemi a Naruto tak mohl laskat Kibovu vypracovanou hruď a záda.
Kiba mezitím jemně natlačil svoje koleno do blonďáčkova rozkroku a svým všudypřítomným jazykem se začal věnovat i jeho bradavkám.
Odpovědí na toto počínání mu bylo slastné vzdychání, které se Naruto marně snažil utlumit rukou.
Hnědovlásek se jenom pousmál a dál pokračoval drobnými polibky až k lemu blonďáčkových kalhot.
Nejdřív lehce pohladil vybouleninu v chlapcových kalhotách, které mu v zápětí rozepnul, stáhl a odhodil kamsi, kde by mělo ležet jeho tričko.
Znovu pokračoval v drobných polibcích až do blonďáčkova klína, kde se ale najednou schválně stočit doprava a svými polibky zasypával jeho stehna.
Narutovi uniklo další slastné zasténání, když se hnědovlásek s jemnými polibky vracel zpět kolem jeho naběhlé chlouby a mohl tak cítit jak se chvěje vzrušením.
Blonďáček si myslel, že už to déle nevydrží, když se podruhé Kubovi rty schválně vyhnuly jeho stopořenému údu.
„Ki-Kibo…” jen ztěžka mohl mluvit dál.
„Ano?” zašeptal s mírným úsměvem a přestal na chvíli s prozkoumáváním toho nádherného těla.
„…prosím, j-já…ahh” opět se zasekl, když ucítil, jak prsty jeho přítele svírají jeho penis.
„Ano, o co prosíš, Naruto?” zeptal se, když několikrát políbil jeho úd.
„…já, chci tě…chci tě v sobě…” ztěžka zašeptal a musel se kousnout do zápěstí, aby nevykřikl příliš nahlas, když ho Kiba vzal do úst.
Kiba se usmál a přetočil si blonďáčka na všechny čtyři.
Něžně ho hladil a líbal po zádech až Narutovy unikaly slabé steny.
Prsty mu přejel po pevném zadečku a ukazováčkem začal dráždit jeho dírku, druhou rukou ho při tom laskal jeho penis.
Po chvíli si naslinil jeden prst a pomalu do něj začal pronikat.
Naruto jen zasténal slastí a touhou po tom mít Kibu v sobě.
Zanedlouho si hnědovlásek naslinil i druhý a třetí prst a opatrně ho začal roztahovat, dvěma prsty přitom zavadil o malou uzlinku.
Narutovi vzrušením a slastní naskočila husí kůže, až z toho začal tiše sténat.
Kiba ještě chvíli pokračoval v roztahování a připravování Naruta na svůj vpád, než usoudil, že už je připravený dost a stáhl si kalhoty.
Něžně hladil blonďáčka po bocích a zadečku, když do něj začal pomalu pronikat.
Snažil se být opatrný, aby Narutovi náhodou neublížil.
Naruto ale jen sténal slastí a tak do něj po chvíli pronikl celý.
Zrychleně dýchal, jak se snažil uklidnit, aby nezačal hned přirážet a tím způsobil blonďáčkovi bolest.
I Naruto vypadal, že vede boj sám se sebou a že ten boj prohrál, když se mírně předklonil a prudce ke Kibovi přirazil.
Oba vzrušeně zasténali a Kiba začal proti Narutovi přirážet, nejdřív pomaleji ale jak se jejich touha a vášeň zvyšovaly, přirážel rychleji a divočeji.
Když Kiba ucítil, že se blíží k vrcholu, jednou rukou chytil Narutův úd a dráždil ho ve stejném tempu, jako přirážel.
Stačilo už jen několik přírazů a blonďáčkovi se z úst vydral slastný sten spolu s hnědovláskovým jménem.
V tu samou chvíli s výkřikem vyvrcholil i Kiba do Naruta a poté se na něj vyčerpaně svalil.
Oba leželi v posteli, ve vzájemném obětí a nerušeně usínali.
Naruta ráno probudily až sluneční paprsky, šimrající ho na tvářích.
Nespokojeně se zavrtěl, když si uvědomil, že ho objímají čísi ruce a ať se snažil vzpomenout sebevíc, pamatoval si, že s Gaarou včera do postele rozhodně nešel.
Opatrně nadzvedl peřinu, aby zjistil jak na tom vlastně doopravdy je a krve by se v něm nedořezal, když se jeho noční obavy potvrdily a on byl pod peřinou úplně nahý.
Prudce se posadil a podíval se na toho dotyčného, se kterým včera večer spal, což se neukázalo jako dobrý nápad, jelikož ho při tom nehorázně rozbolela hlava.
Tiše zasténal, než si uvědomil, že ten, se kterým se vyspal, je Kiba.
Znovu se na chlapce ležícího vedle podíval.
„Ach bože!” vykřikl zděšeně, chudák Kiba tohle mu v životě neodpustí.
Polilo ho horko, když uviděl, jak se jeho kamarád právě probouzí.
„Kibo, já…já moc se ti omlouvám za ten včerejšek, asi jsem se hodně opil a nevěděl jsem, co dělám, prosím promiň mi to.” Soukal ze sebe jednu omluvu za druhou.
Kibu při těch slovech píchlo u srdce.
,Takže se mi omlouvá, asi mě opravdu nechce.’ Posmutněl v duchu nad tímto zjištěním.
,Je to škoda, ale budu mít aspoň tu vzpomínku na tu jedinou noc, co jsme byli spolu.’ Utěšuje se Kiba.
„Ne to nic Naruto, neomlouvej se, byla to i moje vina asi jsme neměli tolik pít oba.” Přemohl se nakonec aspoň k nějaké odpovědi.
„Ale i tak, já…promiň.”vypadne z něj nakonec a rozhlíží se po pokoji, aby našel svoje oblečky.
Kiba se mezitím vytratí do koupelny, ze které vyjde zrovna ve chvíli, když už Naruto sahal na kliku.
„Naruto.” Zašeptal, skoro jakoby doufal, že ho neuslyší.
„Ano Kibo?” otočí se na něj a propaluje ho rentgenovým pohledem.
„No…já, totiž, mohli by jsme i přes to všechno být zase kamarádi?” zeptá se nesměle a sklopí raději pohled k zemi.
Naruto se usměje.
„To víš, že zůstaneme kamarádi, ano?” dojde k němu a přátelsky ho obejme.
„Kibo, mohl bych tě o něco poprosit?” zeptá se a najednou neví kam s očima.
„Jistě o co?”
„Prosím neříkej to zatím Gaarovi.” Poprosí ho naléhavě.
„Neboj, neřeknu to nikomu.” Ujistí ho a naznačí mu, že už by měl raději jít.
Naruto se na něj ještě jednou usměje a pak skutečně odejde.
Jakmile se za Narutem zaklapnou dveře, zhroutí se Kiba na postel se slzami v očích, sice neví, co jiného čekal, ale přesto to na něj bylo až příliš kruté.
Jak si může hrát na přátele, když je do něj až po uši zamilovaný.
Naruto dorazí domů a první co udělá je, že si dá sprchu, stále tomu ještě nemůže uvěřit.
On se vyspal s Kibou! Co když se to Gaara nějak dozví a kde vůbec je včera ho ani neviděl, viděl snad on jeho, když uháněl Kibu?
„Sakra!” vztekle bouchl pěstí do dlaždiček.
Sotva vyleze ze sprchy, hledá mobil, o tomhle se prostě musí s někým poradit, tohle asi sám nezvládne.
Když ho konečně najde, vytočí to, jemu tak známé číslo a čeká, než jeho kamarád hovor přijme.
„Co potřebuješ Naruto.” Přejde rovnou k věci Shino místo ranního pozdravu.
„Ahoj Shino, mám asi dost velkej průser, ale nemůžu ti to vykládat takhle po telefonu. Měl bys na mě tak hodinku čas?”prosí už opravdu zoufalý.
„Ale no tak jo, za patnáct minut v kavárně na rohu?” zazní otázka.
„Jo, klidně hlavně přijď sám, ano Shino?”
„Neber si to osobně Naru, ale nikoho jinýho by ty tvoje problémy stejně nezajímaly.
Zatím se měj a nezapomeň, za patnáct minut!”
„Tak zatím.” Pronese sklesle a vypne mobil.
Rychle na sebe něco hodí, ani nepřemýšlí nad tím, co si to vlastně oblíkl, hlavně aby už byl v té kavárně.
Po dvanácti minutách už sedí na verandě a nervózně si míchá černou kávu, kterou si zatím stačil objednat.
Za necelé tři minuty dorazí i Shino objedná si to samé co Naruto a začne s výslechem, jelikož jeho kamarád nevypadal, že by měl chuť začít.
„No tak spusť, co za průser je to tentokrát?” pronesl povzneseně a vysypal si do kávy jeden balíček cukru.
„No dovol, ty děláš jako bych dělal průsery na počkání.” Ohradil se Naruto ale po Shinově tázavém pohledu zkrotl.
„Promiň Shino, ale tohle se mi ještě nikdy nestalo.”
„To víš, všechno je jednou poprvé.” Pousmál se.
„Tak povídej, o co jde?”
„No…víš, jak měl včera Kiba tu oslavu?” začal opatrně.
„Jo docela slušná, no a?”
„Mi, měli jsme tam s Gaarou přijít .”
„A přišli?”
„J-jo jasně, že jsme přišli, teda já určitě, když jsem přišel Gaara tam ještě nebyl a tak jsem na něj chtěl počkat.
Původně jsem chtěl jít za tebou, ale viděl jsem, jak se bavíš s Ino, a nechtěl jsem vás rušit.
Tak jsem se usídlil v jednom z těch velkých křesel a čekal na Gaaru, když za mnou přišel Kiba se sklenicí vína.
Nejdřív jsme se jen tak bavili, až pak jsme začali pít.” Řekl vzdorovitým hláskem, jakoby se snažil ospravedlnit.
„No a dál?” pobízel ho Shino, tušíc kam tím Naruto míří.
„Pili jsme asi opravdu hodně, protože ráno jsem se probudil nahý s Kibou v posteli.
Nejhorší na tom ale je, že si nepamatuju, jestli tam Gaara byl nebo ne a jestli mě a Kibu viděl.” Začal panikařit Naruto.
Shino se místo toho značně přemáhal, aby se nezačal smát, nebyl si jistý, jestli má Naruto jen výčitky z nevěry a je do Gaary zamilovaný až po uši anebo jen nechce, aby se o něm vykládalo, že je jako nějaká děvka a po pár panácích skočí do postele s každým.
„A co na to Kiba?” začal znovu vyzvídat, jelikož moc nevěřil tomu, že by se tak moc opil úplně sám a taky si nebyl jistý, jestli byl i Kiba skutečně opilí.
„No já vlastně ani nevím, řekl jen, že je to v pořádku a poprosil mě, jestli bychom nemohli zůstat přáteli.” Odříkal mu to přesně, jak mu Kiba řekl.
„Aha.” Zkonstatoval Shino a v duchu Kibu opravdu litoval, protože věděl, že se do Naruta nejspíš zamiloval a ten ho pak svými omluvami asi velice zranil.
Naruto na něj nevěřícně koukal.
„Aha, TO je jako VŠECHNO, co mi k tomu řekneš? Jenom ubohý aha?” rozkřičel se blonďák, aby si aspoň trochu vylil zlost a uvolnil se.
„Laskavě tady na mě přestaň ječet, děsíš zákazníky, a co se týče Gaary, myslím si, že tam stejně nebyl, protože kdyby ano, určitě by Kibovi něco udělal.“ Utěšoval ho Shino.
„Myslíš?” ozvalo se nedůvěřivě.
„Ano jsem si tím jistý.”
„Jenže jak se teď mám podívat Gaarovi do očí, když…” opět zoufale zavzlykal a měl už skoro na krajíčku.
„Jak, úplně normálně jako předtím a když mu nic neřekneš, nikdy se to nedozví.” Odpálkoval ho přísně.
„A vůbec přestaň tady fňukat Naruto, děláš, jakoby se kvůli jedné nevěře měl zničit svět! Je sobota dopoledne ještě před sebou máme skoro celý víkend, snad si ho nenecháš Gaarou zkazit. Víš co, odpoledne tě vyzvednu, uděláme si malý výlet a mohli bychom to vzít i kolem Ichiraku Ramen, co ty na to, zvu tě.” Podlézal mu Shino, aby ho přivedl na jiné myšlenky.
„Tak jo, ramen si nechám líbit, ale měl bys asi rozbít prasátko Shino po výletu mám vždycky velký hlad.“ Zakřenil se na něj blonďáček.
„No co jinýho mi zbývá.” Zaúpěl nešťastně Shino, zaplatil kávu, rozloučil se s Narutem a odcházel.
„Tak ahoj odpoledne Shino.” Zavolal, za ním ještě blonďáček, zamával mu a i on se po zaplacení vydal domů.
Naruto doma ještě dlouho přemýšlel o tom co Shinovi řekl, možná, že by i byl schopný se podívat Gaarovi do očí a říct, že se nic nestalo, nebyl si jistý tím, že mu to chtěl zatajit z lásky anebo jen nechtěl, aby si o něm každý myslel, že je nějaká laciná děvka.
Nakonec už se tím přestal zabývat.
„Však ono se to nějak vyřeší, aspoň doufám.” Pokrčil rameny a šel se připravit na výlet se Shinem.
Víkend uběhl Narutovi až neobvykle rychle a už tu zase bylo pondělí a s ním i povinné vyučování.
Blonďáček si jen povzdych, když stál před zavřenými dveřmi od své třídy.
,Tohle nezvládnu.’ Proletělo mu hlavou a on se rozběhl na záchod, aby se trochu osvěžil studenou vodou.
Ovšem to co uviděl, když se vřítil na záchodky, mu vyrazilo dech.
Zaraženě sledoval svého největšího rivala, nyní natlačeného na zdi a na něj se doslova lepil jeho, zřejmě už bývalý, milenec.
Chvíli je pozoroval, jak se vášnivě líbají, div se neudusí, najednou nevěděl proč, se začal strašně smát.
Oba chlapci se lekli, když za sebou uslyšeli hlasitý smích, rychle se od sebe odtrhli a otočili se, aby zjistili, kdo se to tak od srdce směje.
Trochu se zarazili, jak uviděli blonďáčka svíjejícího se smíchy, až mu tekli slzy.
„T-tak t-to se p-pove-dlo.” Vykoktal namáhavě Naruto a s hlasitým smíchem se vypotácel ze záchodků.
Sasuke a Gaara tam jen stáli a nechápavě sledovali místo, kde ještě před chvílí blonďáček stál.
„On se snad doopravdy zkouřil.” Zakroutil nechápavě hlavou Sasuke.
Gaara na to jen pokrčil rameny a dál mlčel, opravdu čekal všechno možný jen tohle ne.
Naruto se dopotácel se smíchem až do třídy, kde si jen taktak stačil sednout na židli vedle Shina jinak by se asi zhroutil na podlahu.
Jeho kamarád si ho jen s pozvednutým obočím prohlížel.
„Děje se něco Naruto?” zeptal se opatrně.
„Já-já vlastně ani nevim, možná-možná, děje, nejspíš to, že-že jsem právě načapal Gaaru na záchodcích jak strká jazyk tomu Uchihovskýmu zmetkovi až do krku.” Vypískl blonďáček.
„Cože?!” divil se Shino.
„Jo.” Pronesl už jakž takž klidně ale jeho skoro až hysterický smích se teď změnil na usedavý pláč.
„Já-já promiň Shino, omluv mě prosím já musím domů.” Zakoktal Naruto a než mohl Shino cokoliv udělat blonďáček už vybíhal ze dveří třídy.
„Ach jo, já mu to říkal, že je Gaara děvkař.” Povzdechl si Shino a znovu se pohroužil do svých myšlenek.
Naruto doma celé dopoledne a polovinu poledne jenom probrečel, když už se schylovalo ke čtyřem hodinám, přestal.
Vlastně ani nevěděl, proč brečel, možná proto že si dělal starosti aby Gaara nepřišel na jeho nechtěnou nevěru, možná protože měl na Gaaru vztek že mu neřekl že má někoho jinýho, možná protože měl vztek na Sasukeho jak ho celou dobu urážel, že je na kluky a pak mu sám jeho kluka přebere a možná brečel i kvůli tomu, že neposlouchal Shina, který mu tohle říkal už od začátku a on ho neposlouchal.
,Možná, že kdybych ho poslech mohl, jsem se tomu všemu vyhnout?’ chvíli přemýšlel, než nad tím mávl rukou.
„Jak už to tak vypadá, stejně už je to za mnou.” Natáhne se pro mobil a vytočí číslo.
„Ahoj Shino, nezašel bys semnou na ramen, tentokrát tě zvu zase já.”
„Proč ne to si klidně nechám líbit.” Ozve se ze sluchátka.
„Tak fajn za půl hodiny v Ichiraku.” Usměje se Naruto a zavěsí.
The end
tak se mi podařilo vyštrachat z compa tenhle nehorázně starej pict
Komentáře
Přehled komentářů
Co?!!! Takhle to přece nemůže skončit s co Kiba? A vůbec co třeba pokračování hm??? Prostě nemůžu uvěřit tomu že někdo dokáže takhle krásnou povídku takhle surově useknout. Jééé promiň nějak sem se do toho zažrala xD ... Je to krásný ale fakt mi chybí ten zbytek xD
secret-wishes.blog.cz
(Lilith-sama, 21. 8. 2010 15:18)A to je koniec? A čo Kiba? Však chudáčik on ho miluje a potom čo Naru zistil, že ho podvádza sa s ním dokopy nedá či čo? Tak to nie moja zlatá. Ja CHCEM pokračovanie! Nejaký hepáč keď sa už na konci všetko tak pokazilo. Inak to bola veľmi krásna poviedka. Len by som chcela vedieť, ako si nakoniec dopadla.
www.may-darrell.blog.cz
(May Darrellová, 7. 3. 2010 15:22)Znovu pěknééééééé... opravdu moc podařené. Nějak jsem tu minule zapoměla asi dááát koment :-D :D ;-)
sda
(prosim, 5. 3. 2010 15:05)mohla bys prosim treba az budes mit cas napsat nejaky roman o sasukem a sakure???byla bych moc rada a blgu by to dodalo stavu...jestli to udelas tak moc diky.a kdyz to budes psat napis to sem diky...dopredu
wow tak to byl mazec
(kopodon, 22. 11. 2009 18:33)
Skvělí,je tam Kiba a Naruto jako pár,mazééééc,hafo se mi to líbilo,skvělej děj,dobře napsaný postavy a bylo to dlouhý
budeš psát ještě další díl ? ?
skvělí jen tak dál
Už jsem to četla
(Nade, 25. 8. 2009 17:23)u Kagome. Ráda bych věděla jak se ty vztahy vyvinou.
co?!!!
(Naomi, 21. 5. 2011 23:03)