Kuraičin koutek

Kap 3.

Pomalu otevřel oči a začal se kolem sebe rozhlížet.

Ležel na bílé povlečené posteli ve stejně bílém pokoji, a silně to tam páchlo dezinfekcí.

Jeho pozornost náhle upoutalo jakési pravidelné pípání.

Natočil hlavu do prava, odkud onen zvuk vycházel a zrak mu tak spočinul na několika přístrojích a kapačce.

Očima sjížděl po těch mnoha hadičkách, aby se ujistil, že to všechno je skutečně připojeno k jeho tělu.

Billovi přece jen chvíli trvalo, než se rozvzpomněl, kde to vlastně je a proč.

Hnědé oči se mu stáhly do dvou uzounkých škvírek, když si vzpomněl, kdo že ho to na ošetřovnu dostal.

„No tak, přestaň tady dělat divadlo! Jednou seš obyčejná kurva, a buď mi dáš po dobrym, nebo to pujde po zlym!”usykl zlostně Kai, Billův plešatý spolubydlící, a pomalu se k němu přibližoval.

„N-ne!”hystericky vykřikl Bill, krčící se v rohu cely.

Svýma strachem rozšířenýma hnědýma očima sledoval, jak se mohutný muž přibližuje.

Dělalo se mu špatně už jen z představy, že by zrovna s touhle zrůdou mohl provozovat něco jako sex.

Jeho strach mu nedovoloval ani na chvíli zpustit oči z blížícího se muže zrak.

Jeho pohyby, ten samolibý úšklebek ve tváři, povýšenost, se kterou dával Billovi jasně najevo, že je jenom děvka a jako taková nemá nárok prakticky na nic a vždy musí splnit přání toho silnějšího.

Tím vším černovlasému mladíkovi tak strašně moc najednou začal připomínat jeho bývalého šéfa.

Při této myšlence se Billovy oči rozšířily ještě o něco víc a on Kaie doslova hypnotizoval.

Z tohoto podivného transu Billa vytrhlo až to, jak ho Kai surově hodil na postel a chystal se z něj servat veškeré oblečení.

„Ne, ne, ne!”rozkřičel se Bill a ze všech sil kolem sebe začal kopat a škrábat.

Než se Kai stačil vzpamatovat z počátečního šoku, jeho obličej už byl do krve rozdrápaný černovláskovými dlouhými nehty.

Krev z roztrženého obočí mu stékala do očí, tak, že Kai pomalu ani neviděl.

Na poslední chvíli se vzpamatoval a rychle od sebe Billa odstrčil, jinak by mu to černovlasé stvoření bez problémů snad doopravdy vyškrábalo i oči.

Bill ovšem upadl tak nešikovně, že se hlavou uhodil o kovovou konstrukci postele a bezvládně se skácel k zemi.

Kaiovi jakoby až teď došlo, co mu Bill udělal.

Dvěma kroky se ocitl u černovláskova bezvládného tělíčka.

Jednou rukou ho chytl za dlouhé černé vlasy, druhou ho chytil pod krkem a jako smyslů zbavený mu začal hlavou mlátit o zem.

Bill se chytil za hlavu v místech, kam se uhodil o konstrukci postele.

Čokoládové oči se mu rozšířily šokem, když jeho štíhlé prsty, místo toho, aby se zabořily do dlouhých jemných vlasů, nahmataly pouze krátké ostříhané, několika centimetrové pramínky.

Zděšeně se prudce posadil, čehož hned vzápětí zalitoval, když se mu díky tomu rychlému pohybu zamotala hlava a zatmělo před očima.

S dlaní přitisknutou na čele se opět svalil na postel a snažil se rozdýchat náhlou nevolnost.

Než stačil zklidnit splašený dech, zaslechl, jak se otevřely dveře a tiché kroky, jenž, směřovaly k jeho lůžku.

Automaticky natočil hlavu, aby zjistil, kdo je ten neznámý host.

Musel ještě několikrát zamrkat, jak se snažil rozehnat poslední mžitky před očima, než jeho zrak padl na mladou tmavovlasou doktorku v bílém plášti, která si ho starostlivě prohlížela.

„Neměl byste dělat tak prudké pohyby, máte silný otřes mozku a tímhle si akorát přitížíte!” lehce ho napomenula, ale z její tváře nezmizel ustaraný výraz.

„Proč jste mě ostříhali!” vyjel na ni okamžitě Bill a její předchozí poznámku ignoroval.

Mladá doktorka nejdřív překvapeně zamrkala dlouhými řasami, než jí došlo, na co, že se jí to černovlásek vůbec ptal.

Čekala cokoliv, ale tohle jí skutečně nenapadlo.

„Ehm… měl jste rozseklou hlavu, muselo se to zašít.” Řekla nejistě a čekala na Billovu reakci.

„Ro-rozseklou hlavu?” zopakoval zaraženě a ruka mu automaticky vystřelila opět k poraněnému místu na hlavě.

Až teď na vyholeném místě prsty nahmatal tenkou jizvičku.

Usykl bolestí, když se dotkl ještě příliš citlivé kůže.

„Dávejte pozor, jinak si to těmi nehty znovu roztrhnete!” zase ho napomenula doktorka.

„Tři dny, popravdě už jsem se začínala bát, jestli třeba nemáte nějaké skryté krvácení do mozku, kterého jsme si při ošetření nevšimli, že jste se tak dlouho neprobíral.” Obeznámila ho žena se svými domněnkami.

„Hm…” byla jediná Billova odpověď.

„Jak dlouho tady zůstanu?” to byla další věc, která ho po ostříhání jeho vlasů zajímala asi nejvíc.

Nechtěl se už nikdy vracet na celu k tomu tlusťochovi a už vůbec nechtěl tady na ošetřovně skončit i další týden, po tom, co by se Kai opět pokoušel mít s ním sex.

Vlastně si ani nebyl jistý, jestli by se mu podruhé dokázal ubránit, ale silně o tom pochyboval.

„Ještě si vás tu dva dny nechám na pozorování, abych se ujistila, že jste v pořádku.” Informovala Billa o jehopobytu zde.

„Ale to… “ začal Bill, byl však přerušen doktorkou.

„Nemusíte mít strach, vašeho spolubydlícího hned po ošetření převezli do věznice s maximální ostrahou, kde si bude odpykávat zbytek trestu.” Řekla s naprostým klidem a sledovala jeho nechápavý výraz.

Billovi chvíli trvalo, než mu došel význam ženiných slov.

Znamená to tedy, že už bude mít od Kaie konečně pokoj?

I když, nebyl zase tak naivní, aby mu nedošlo, že když tu není Kai, neznamená to ještě, že mu dají pokoj i ostatní vězni.

S lehkým povzdechem kývl, jako že rozumí.

„Teď byste měl odpočívat, nechám vám sem přinést něco k jídlu, určitě musíte mít hlad.” Zamyslela se a její ruka už téměř svírala kliku, když jí zastavil Billův hlas.

„Mohla byste mi poslat taky nějaké zrcadlo, chtěl bych vidět, jak moc jste mě ostříhali.” Vysvětlil a čekal na doktorčinu odpoveď.